Tato stránka je věnována našim pejskům, kteří již nejsou mezi námi.....
Jen málokdo se opravdu smíří s tím, že by smrt měla znamenat úplný konec. Tělo může umřít, ale opravdu zmizí všechna láska, kterou dotyčný rozdával i přijímal? A tak si lidé v průběhu dějin vytvořili celou řadu představ, kterými si vysvětlují osud duše, jejíž tělo zemřelo. Nejčastěji jde o pocit, že bytosti, které jsme milovali a kteří milovali nás, nikdy úplně neodejdou a buď nad námi odkudsi bdí nebo na nás někde čekají. Víra v to, že ti kdo odešli jen s láskou čekají na nás ostatní na nějakém velmi příjemném místě, v sobě totiž obsahuje nesmírnou útěchu. A tu ti osiřelí prostě moc a moc potřebují. Tak vznikla i LEGENDA O DUHOVÉM MOSTĚ a já jí věřím......
V nebi je místo zvané Duhový most. Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvlášť blízké, odchází přes Duhový most. Jsou tam louky a kopce, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Je tam spousta jídla, vody a slunečního svitu a všichni se tam cítí příjemně a pohodlně. Ten, kdo byl starý je opět mladý a ten kdo byl nemocen, je opět zdráv. Všichni jsou plni života tak, jak si je pamatujeme ve svých snech. Všichni jsou za Duhovým mostem šťastni a spokojeni, ale přece jenom tam každému něco chybí - každý z nich postrádá někoho opravdu blízkého, někoho, koho zanechal tak daleko....... Všichni běhají a hrají si dohromady, ale pak přijde den, kdy se někdo z nich náhle zastaví a zahledí do dálky. Jeho jasné oči zpozorní, jeho tělo se nedočkavě zachvěje. Náhle se oddělí od skupiny kamarádů a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji.
A tak Tě nalezne - konečně se se svým nezapomenutelným psím kamarádem setkáváš v bláznivém radostném přivítání a již nikdy Vás nic nerozdělí. Šťastné psí polibky přes celou tvář, tvoje ruce opět objímají milovaného druha, znovu se díváš do těch věrných očí plných lásky. Tak dlouho jsi svého kamaráda postrádal, ale nikdy jsi na něho nezapomněl. A tehdy překročíte Duhový most spolu......
13.9.1987 - 25.3.2001
Moje první fenečka, zakladatelka naší chovatelské stanice "z Ungeltu". Mimořádně temperamentní a pracovitý tvore- ček, s jehož pomocí jsem nahlédla do tajů sportovní kynolo- gie. Byla zde s námi úctyhodných 13 a půl roku ...
• více informací ...
24.3.1994 - 28.6.2006
Dcera legendárního Radamese Debyró. Byla nedostižnou chůvou mého syna, ale i výbornou psí mámou a později stejně tak výbornou a pečlivou babičkou a prababičkou dalších generací "ungelťáčků". Cecilka s námi prožila 12 a čtvrt roku báječného psího života - laskavá a milující až do konce svých dnů ...
• více informací ...
6.9.2004 - 7.12.2005
Veškeré naděje, které jsem vkládala do této povahově mimořádné fenečky, zničila těžká a zákeřná nemoc, nad kterou se nedalo vyhrát. Její odchod byl náhlý, velmi před- časný a pro mne jen těžko akceptovatelný. Laurinka s námi byla pouze 15 měsíců ...
• více informací ...
30.12.2005 - 13.10.2007
Prettynka - "Petík", fenečka velkého vzrůstu a silného charakteru. Jako by podvědomě cítila, že bude mít na tomto světě vyměřen kratší čas než většina pejsků ... Naším životem prolétla jako neřízená střela, žila krátce, ale velmi intenzivně a naplno. Prettynko - holčičko moje statečná - nikdy na tebe nezapomenu!
• více informací ...
26.11.1998 - 05.06.2008
Eržika byla od počátku až do konce svého života vůdčí fenou mé smečky. Výrazná osobnost, kterou všichni respektovali. Znovu a znovu se budu s úctou a obdivem sklánět nad jejími kvalitami chovné feny. Jen díky ní jsem odchovala první šampiony "z Ungeltu". Erža s námi byla téměř 10 let. Odešla rychle, náhle, nečekaně. Pro mne je ale stále tady - díky svým dcerám, které mi zde zanechala ...
• více informací ...
28.10.2002 - 20.9.2011
Už když se narodila - vypadala mezi svými 10 sourozenci "jinak" - mrňousek s krásně modelovanou hlavičkou a líbivě rozloženými bílými znaky. A skutečně ani v dospělosti nic ze své líbivosti neztratila. Chagynka pro mne bude vždy znamenat ideál boxera - v její osobnosti se spojil téměř dokonalý exteriér spolu s úžasnou povahou. Nikdy v životě nebyla nemocná a já tiše doufala, že se z její společnosti budu těšit ještě řadu let. Zhoubná nemoc přišla náhle a Čajdu připravila o život během jediného měsíce ... Zůstávají mi po ní jen vzpomínky na všechny úspěchy a krásné chvíle, co jsme společně prožily.
• více informací ...
15.12.2005 - 22.3.2016
Odettku budu mít navždy spojenou s hláškou: "místo mozku tenisák". Tohle "žluté kulaté" bylo celoživotně středobodem jejího světa. Nikdy jí nestačil jeden, v tlamičce nosila zásadně dva, občas si tam dokázala nacpat i tři najednou. Odettka byla překrásná, výstavně velmi úspěšná fena. Jen já ji svým "neumětelstvím" odradila od stopování, takže jsme nesložily zkoušku z výkonu a nesplnily tak podmínky pro šampionáty. Ale já si na titulech nikdy nezakládala ... Povahově velmi milá, přátelská, stále dobře naladěná, nezdolně temperamentní i v seniorském věku. Milovala štěňata - vlastní i cizí, vždy se jim úplně obětovala. S velkou láskou a péčí pomáhala vychovávat své vnučky: Warrioru a nedávno i Xanthinu. Když se na Vánoce 2015 narodila její další vnoučata (vrh Y) Odettka byla jiná a já tušila, že je něco špatně ... Odettka byla převedena přes Duhový most 22.3.2016 ve věku deseti let a tři měsíce. Vystihnout přesně ten okamžik, kdy je odchod milovaného přítele nevyhnutelný, tak aby netrpěl je vždy nesmírně těžké a já jen doufám, že jsem zvolila správnou chvíli i v případě mé milované Odettky.
• více informací ...
1.2.2009 - 6.2.2017
Raritka ... už její jméno vypovídalo, že svého času byla neobvyklá, "raritní". Na první pohled zaujala barvou, v době jejího narození u nás mnoho "černých" boxerů nebylo. Kdo ji znal osobně - fena s úžasnou, dokonale vyrovnanou povahou. Milovala obrany, kde excelovala tvrdými, razantními zákroky. Stala se i úspěšnou maminkou velmi vydařených vrhů W a X z Ungeltu. Raritka odešla naprosto nečekaně, jen pár dní po oslavě svých 8. narozenin. Závažné zhoubné onemocnění krve ji zpustošilo drasticky a nenávratně během velmi krátké doby přes veškerou snahu odborníků. Zůstaly mi po ní dvě nádherné dcery: Warriora a Xanthina, ale také obrovská rána v srdci. Protože Raritka byla fenou mého života: unikátní, nenahraditelná ...
• více informací ...
25.6.2007 - 21.5.2019
Alotrie (Lotynka) - už jméno, které jí paní chovatelka vybrala, Lotynku předurčovalo k dělání "alotrií" a této činnosti se věnovala zodpovědně celý svůj dlouhý život. Extrovertní fenka drobnějšího vzrůstu, ale s obrovským sebevědomím a kořistnickým pudem. Lidi milovala bez vyjímky všechny, ve vztahu k ostatním jedincům "svého druhu" byla majetnická žárlivka. Když si usmyslela, že jí bude patřit byť i jen stéblo trávy, mikroskopický klacíček (moji osobu nebo tenisák se ani neodvažuji zmiňovat) ... přes to vlak prostě nejel a zbytek smečky se to musel snažit akceptovat ... nooo občas bylo veselo. Lotynka se stala maminkou jediného vrhu Ungelťáčků a její 2 dcery Urgencia a Ustinella se vrátily zpět na rodnou Moravu. Urgencia (Meddynka) se vrátila do chovatelské stanice Fenomén GIordimánie ke své babičce Giordi (Isabelle z Ungeltu), Ustinella (Crazy) se stala šampionkou mnoha zemí po celé Evropě, dosáhla úctyhodného počtu nejvyšších výstavních ocenění a stala se zakladatelkou chovatelské stanice Loving Forever. Lotynka prožila dlouhý, spokojený život, bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Odešla pokojně, jen měsíc před svymi 12. narozeninami.
• více informací ...
16.03.2012 - 24.5.2019
Vendulka moje milovaná ... fena mohutného tělesného rámce s krásně modelovanou hlavou. Vendulka byla povahově maličko "introvert" ... nerada se předváděla ve výstavním kruhu. Jelikož sama vykazuji stejné povahové rysy, vzácně jsme si rozuměly a "boj o vavříny" záhy přenechaly s ulehčením jiným. Život naneštěstí rozdal Vendulce nešťastné karty - poslední dva roky jejího života jsme bojovaly s neurologickým onemocněním (degenerativní polyneuropatií). Onemocnění vzniká z neznámých příčin, z plného zdraví, rozvíjí se plíživě a nevratně. Vendulce postupně mizela citlivost ve všech končetinách. Snažila jsem se jí maximálně věnovat, měla speciální pohybový režim a dostupnou léčbu. Krátce po jejích 7. narozeninách přišel ten mnou dlouho obávaný okamžik, kdy Vendulka už nebyla pohybu schopna vůbec a já musela opět dostát myšlence: "Milovat někdy znamená nechat jít ..."
• více informací ...
09.07.2013 - 13.06.2022
Kerča moje milovaná ... fenka silného tělesného rámce s mohutnou hlavou - na první pohled připomínala spíše urostlého psa než fenu. Bubáček bez jediného bílého chloupku na hlavě. Byla ozdobou každého obranářského tréninku a pro mne ztělesněním charakteristiky "klidná síla". Prostě dokonale vyrovnaná sebevědomá psí dáma, kterou zbytek smečky vždy bezvýhradně respektoval. Byla celý život zdravá a vitální až do posledního dne. Tři týdny před svými devátými narozeninami se náhle rozhodla nás opustit - s diagnózou akutní příhoda břišní, a my jí v tom nedokázali zabránit. Tak tedy utíkej holčičko, utíkej ...
• více informací ...
